Žádný chov papoušků bez povolení
Odchov papoušíků je v zásadě povolen. Přece však se povolení k chovu váže na stanovisko úředu pro ochranu přírody, který vyžaduje důkaz o tom, ze chovatel má dostatečné znalosti a má k dispozici umístění odpovídající příslušnému druhu. Žádost "o chov a obchodování s papoušky"se přefloží městskému nebo okresnímu ůřadu. potom následují kontroly úředního veterinárního pracovníka, který se přesvědčí mezi jiným, o zdravotním stavu ptáků a o jejich bezchybném chovu v souladu s druhovými a veterinárními aspekty. Od MÚ nebo OÚ dostanete registrační list chovatele a musíte si zakoupit předepsané kroužky pro papoušíky.
- Chovní ptáci by neměli být mladší než 10 měsíců. Jestliže jsou starší než 5 let, nelze je už označit za ideální chovné jedince (jestliže je pták označen kroužkem na noze, dá se z něho vyčíst jeho věk).
- Nejlepší je, když se ptáci sami rozhodnou s kým se chtějí pářit. Dávejte tedy pozor, kteří ptáci v obchoděnebo u chovatele sedávají vedle sebe a zdá se, že si dobře rozumějí.
- Klec pro chovný pár by měla mít rozměry minimálně 100x50x70cm.
- Nejvhodnější je velká prostorná voliéra-vždy se sudým počtem ptáků.Pokud nějaký pták uhyne musíme ho nahradit ptákem novím nebo přebytečného ptáka odstranit.
Kroužkování agapornisů
Nesnímatelné kroužky se spíše používají u větších papoušků, ale je dobré, když si svoje mláďata také okroužkujeme. Každý pak bude mít přehled o stáří ptáka a lehko podle kroužku určíme z jakého je hnízda. Na kroužku je vyraženo několik údajů - např. CZ 07 1761 (CZ - stát, 07 - rok, 1761 - pořadové číslo). Někdy se můžeme setkat i s vyraženým znakem klubu. Mějme na paměti, že kroužkovat můžeme pouze mláďata ve věku většinou 9 - 10 dnů. Přesný den kroužkování nelze určit, jelikož záleží na vývoji daného jedince. Nasadíme-li kroužek mláděti brzo, tak kroužek sundá. Při pozdějším kroužkováním zase může být nožka již silnější a kroužek nemusíme protáhnout. Má-li kroužek ostrou hranu, tak ji ještě před samotným kroužkováním zapilujeme jemným pilníčkem.
!!! Celé kroužkování by mělo probíhat jemně bez použití násilí !!!
Stručný návod
|
Kroužkujete-li poprvé, je dobré, aby vám někdo ukázal jak správně kroužkovat. Následný den po kroužkování zkontrolujte, zda-li mládě kroužek stále má. Někdy se stává, že rodiče mají tendenci jej odstranit (svléknout).
Doporučované velikosti kroužků:
| 4,5 mm | 4 mm |
|
|
Uvádíme 2 odkazy na internetové stránky firem, které se zabývají výrobou kroužků:
Chov papoušíků
Základem úspěšného chovu je sestavení harmonizujícího nepříbuzného páru. U většiny agapornisů se nedá pohlaví určit na první pohled, protože nejsou patrné žádné vnější rozdíly typické pro dané pohlaví. Výjimku tvoří agapornis etiopský, agapornis oranžovohlavý a agapornis šedohlavý. Existují však různé metody či znaky, které dokáží pohlaví jedince pomoci určit nebo odhalit. Agapornisové dosahují pohlavní dospělosti asi ve stáří devíti měsících, ale do chovu by se měli zapojit až po dosáhnutí věku 11 až 13 měsíců.
Metody a znaky pro určení pohlaví
Spolehlivé rozeznání pohlaví u agapornisů je možné pouze u 3 druhů - agapornise etiopského, oranžovohlavého a šedohlavého. U zmiňovaných druhů jsou rozdíly ve zbarvení mezi samcem a samicí patrné na první pohled. U ostatních druhů agapornisů nám mohou k určení pohlaví dopomoci různé znaky či metody:
Přirozený výběr
Tento postup se využívá velice často. Nakoupíme více nepříbuzných agapornisů a vypustíme je společně do větší klece nebo voliéry, kam také umístíme budky. Po čase se nám agapornisové začnou párovat (sedět vedle sebe na bidlu, nocovat v budkách apod.). Po spárování odchytneme případné liché kusy.
Pánevní test
Pro zkušené chovatele je nejjednodušším (a pravděpodobně také nejspolehlivějším) způsobem, jak určit pohlaví agapornise právě pánevní test. Zkušený chovatel dokáže podle postavení pánevních kostí a vzdálenosti mezi nimi určit, zda se jedná o samičku nebo o samečka. U samiček jsou pánevní kůstky od sebe o mnoho více vzdáleny, než u samečků. Tuto metodu lze použít až u ptáků mezi 8-9 měsícem stáří, nejlépe dospělých. Nejedná se však o 100% metodu, poněvadž i zkušený chovatel se může splést.
Projevy chování
Při dosažení pohlavní zralosti si agapornisové vyvíjí určitý typ chování. Samečci mohou začít "jezdit" po předmětech, nebo lidech. Také své oblíbence mohou začít krmit. Samičky zase stavějí hnízdo nebo ji poznáme jakmile snese vajíčko. Chováme-li agapornise ve skupině, tak se většinou během hnízdění rozpadají na jednotlivé páry, a potom jednotlivé páry od sebe lehko oddělíme.
Tvar ocasních per
Je to další metoda, která však také není 100%, ale může nám mnohé napovědět. Ocasní pera u samičky by měla mít čtyřhranný tvar, kdežto u samečků by měl ocas vybíhat spíše do špičky.
Test DNA
Existuje několik metod, jak podle testu DNA určit pohlaví jedince. Jednou z nich je test DNA z krve či per. Vzorek můžeme odebrat sami a nebo požádáme o odběr veterináře. Vzorek zašleme do specializované laboratoře, kde nám určí pohlaví zkoumaného jedince. Tato metoda je k jedinci citlivější a méně stresová, než endoskopie.
Endoskopie
U jedinců, kteří jsou již pohlavně dospělí může specialista provést tzv. endoskopii. Při ní udělá malý řez v břišní stěně a endoskopem prohlédne uvnitř uložené pohlavní orgány. Vše probíhá v narkóze. V praxi se ale tato metoda u agapornisů v podstatě nepoužívá, protože částka za provedenou endoskopii je vysoká. Tato metoda se využívá hlavně u velkých papoušků, kde je jejich cena ovlivněna právě pohlavím.
Další znaky a metody
Můžeme se setkat i s dalšími znaky, které nám mohou napovědět pohlaví daného jedince. Např. vzdálenost nožiček při posedu na bidlu, vzdálenost nosních dírek, tvar hlavy, zobáku, postavy,..... Tyto znaky jsou individuální u každého jedince, proto se o nich nebudu více rozepisovat.
Na závěr se zmíním ještě o používání tzv. "kyvadélka". Kyvadélko se skládá z nitě a zavěšeného kovového předmětu. Kyvadélko uchopíme a dáme cca 10 cm nad vyšetřovaného jedince. Dle pohybu kyvadélka bychom měli určit pohlaví (krouživý - samička, kývavý - sameček). Tato metodu je rozporuplná, ač se využívá a měla by mít i vědecký základ. Je to na uvážení každého chovatele.
Hnízdění
Doba hnízdění je závislá na několika parametrech. Nemůžeme si usmyslet ze dne na den, že je necháme zahnízdit. Nejlepší čas pro odchov mláďat je letní období, protože jsou proto nejvhodnější podmínky co se počasí týče. Přípravu na hnízdění bychom měli zahájit asi měsíc až dva dopředu. V této době by jsme se měli snažit napodobit podmínky, které mají v přírodě. To znamená především obohatit potravu o různé minerály, naklíčené zrní, a různé plody. Hojnost potravy povzbudí agapornise k zahnízdění a uvede je do dobré kondice.
Stavění hnízda, snášení vajíček, sezení na nich a péče o potomstvo stojí rodiče velké množství energie. Proto musíme během hnízdění krmit kalorickou potravou. K běžně podávanému zrní přidáváme vaječnou míchanici, a vše doplňujeme o minerály. Před hnízděním musíme nainstalovat do klece nebo voliéry hnízdní budky. Standardní budky mají rozměry 25cm x 20cm x 15cm (š x h x v). Průměr vletového otvoru by měl být 5-6 cm.
Na stavbu hnízda musíme dodávat materiál. Nejlépe dodáváním čerstvých vrbových větviček (drží dobře vlhkost), kokosových vláken, hoblin,... Vrbové větve je dobré umístit do nádoby s vodou (např. 5 l sklenice). Tímto prodloužíme jejich trvanlivost. Hnízdní materiál předkládáme po celou dobu hnízdění, jelikož samice si postupně své hnízdo opravuje. Stavba hnízda je dominantou samiček a sameček se o ní během stavby stará-např. ji krmí. Hnízdo je postavené přibližně za dva týdny.
Snášení vajíček a líhnutí
Po úspěšném páření samička snese první vajíčko asi tak po týdnu a ž 10 dnech. Od této chvíle snáší každý další druhý den nové vajíčko, dokud nedosáhne úplné snůšky. Většinou snese 3-7 vajíček (průměrně 5). Po snesení vajíček nasedne na hnízdo. Někdy nasedává již po snesení prvního vajíčka, někdy během snůšky a někdy až na kompletní snůšku. Doba sezení na vajíčkách (inkubace) je asi 21 dní (ale může být i o několik dní delší). Pokud samička na vajíčka nasedne od okamžiku snesení prvního vajíčka, pak se nám mláďata budou líhnout v intervalech, a ne najednou. Během sezení na vajíčkách se o samičku stará sameček, takže se na sezení nepodílí.
Pokud se nám mláďata ne a ne vylíhnout, tak zkontrolujeme jestli jsou vejce oplodněná-vložíme vajíčko pod lampu, a pokud jsou oplodněná, tak uvidíme kolem skořápky cévy. Neoplodněná vajíčka se se musí odstranit. Dalším problémem může být vzdušná vlhkost. Optimálně by se měla pohybovat kolem 65 %. Pro zvýšení vlhkosti by se jim na stavbu hnízda měli předkládat jen čerstvé vrbové větvičky, protože ji lépe drží. Dobré je také provrtat dno a vložit pod něj misku s vodou. Někteří chovatelé zase mlží vodou. příliš nízká vlhkost způsobuje problémy s líhnutím mladých. Někdy může být také problém v okolní teplotě. Ideální teplota je 20°C.
Po vylíhnutí předkládáme bohatou potravu, aby mohli rodiče plnohodnotně krmit své mladé. Obohatíme potravu o vaječné krmivo, protože mláďata potřebují živočišné bílkoviny. Než mláďata otevřou oči, přistoupíme ke kroužkování - to bývá cca kolem 9. dne od vylíhnutí. Samička krmí mláďata, dokud nedosáhnou věku 5-6 týdnů, potom tento úkol přebírá sameček. Nezapomeňme během hnízdění kontrolovat budku a případná uhynulá mláďata odstranit. V době odchovu by kontrola budky měla probíhat 2 x denně. Kdyby jsme našli mláďata podvyživená, můžeme se pokusit je ještě zachránit umělým odchovem. Po dosažení asi 45 jsou mláďata dostatečně vyvinuta natolik, aby se o sebe postarala sama a vylétávají z budky, kam se ještě pár dnů vrací nocovat. Vylétnuté mladé ptáky ještě nějaký čas dokrmuje sameček. Samička v tu dobu se už věnuje dalšímu hnízdění. Poté, co jsou mladí ptáci schopni se o sebe sami postarat je vhodné je přemístit do jiného prostoru než jsou rodiče. Může totiž docházet k útokům rodičů na své vlastní mladé.
Budky
Agapornisové jako většina papoušků hnízdí v dutinách stromů. Budku budou využívat jak pro hnízdění, tak pro přespávání. V praxi se používají různé typy: klasické prkenné, kmenové, a plastové.
Budky umisťujeme na chráněné místo, kam nesvítí přímé sluneční paprsky, neprší apod. Je dobré budku připevnit zvnějšku klece či voliéry (pro snadnou kontrolu mladých)
Používám budky dělané z 2 cm prken. Prkna by měla být nejlépe z tvrdého dřeva, aby nedocházelo k její rychlé destrukci ze strany agapornisů. Budka má otevíratelnou střechu (může být i část zadní strany) pro kontrolu mláďat a snadné čištění. Dno je provrtané a pod ním je miska s vodou pro zajištění optimální vlhkosti. Vletový otvor má průměr 5 cm a jeho vrchní kraj je umístěn cca 6 cm od shora. Pod vletovým otvorem se nachází bidlo, které ptákům slouží pro snadnější přístup dovnitř.
Literatura uvádí různé rozměry budek. Používají se jak horizontální, tak vertikální. V následujícím přehledu udávám různé rozměry budek, které jsou z několika zdrojů:
Horizontální budka |
Vertikální budka |
| základna 25 x 20 cm, výška 15 cm | základna 15 x 15 až 18 x 18 cm, výška 25-30 cm |
| základna 15 x 30 cm, výška 15 cm | základna 15 x 15 až 18 x 18 cm, výška 25-30 cm |
| základna 33 x 14 cm, výška 14 cm | základna 20 x 20 cm, výška 29 cm |
Umělý odchov
K umělému odchovu se přistupuje jen za určitých okolností. Často se využívá, když chceme z mláděte krotkého ptáka, který se nebude bát člověka. K umělému odchovu přistupujeme, když se o své potomstvo nestarají rodiče, škubou jim peří nebo odmítají krmit slabší jedince. Zde uvedu základní informace o umělém odchovu. Rozhodnete-li se k němu přistoupit, je dobré si nastudovat odbornou literaturu nebo se poradit se zkušeným chovatelem!!!
Prostředí
Při umělém odchovu mláďat musíme navodit podmínky, kterých by se jim dostávalo v hnízdě. Měli by jsme si pořídit nějakou nádobu nebo budku, ve které budeme mládě mít. Musíme mu zajistit teplotu 30°C. Postupem času, jak bude mládě růst můžeme teplotu pomalu snižovat. Když mládě dosáhne věku čtyř týdnů, měli bychom mláděti umožnit, aby občas mohlo prozkoumat okolí. Z tohoto důvodu přemístíme nádobu nebo budku s mládětem do klece.
Druh a množství potravy
Nejlepší krmivo pro umělý odchov agapornisů jsou předem připravené preparáty (předpřipravené kašičky), které se prodávají v ZOO obchodech či na ptačích burzách. Toto krmivo obsahuje všechny živiny pro růst a vývin mláďat ve správném poměru. Jak nám postupně budou růst, můžeme jim nabídnout ke kašičce i normální krmení. Mládě si bude postupně přivykat a ve věku 6-8 týdnů může být živeno už jen pevnou potravou.
Potravy by se mělo spotřebovat tolik, kolik je napsaná denní dávka na obalu. Pokud tyto údaje chybí, tak mládě zvážíme na digitální váze a dáme mu potravu o hmotnosti, která činí 11% jeho tělesné hmotnosti. Mládě roste, takže další den ho musíme zvážit znovu a vše opět přepočítat. Nikdy bychom neměli ptáčka nutit jíst víc, než chce. Vždy počkáme, než se mu vyprázdní vole. Ke krmení je dobré používat obyčejnou čajovou lžičku, které se ohnou okraje tak, aby vzniknul žlábek. Lžička by se měla vždy naplnit, aby mládě nepolykalo příliš velké množství vzduchu. K dokrmování se dále používá např. injekční stříkačka.
Hygiena a vážení
Všechny věci, které se při krmení používají musí být dokonale čisté. Po každém použití by se mělo vše dokonale umýt. Při krmení je nutné dbát na maximální čistotu. Pokud je mládě po krmení "ušmudlané", tak jej otřeme ubrouskem nebo bavlněným hadříkem. Nikdy mládě nekoupejte, protože na to ještě není dostatečně vyvinuté.
Ptáče by jsme měli každý den vážit a na váze by měl být patrný přírůstek. Není-li to tak, měli by jsme urychleně najít veterináře, který se specializuje na ptactvo.